Nač chodit ke kovaříčkovi, když můžeme zajít ke kováři, praví jedno lidové moudro a kdo jsem já, abych se hádal s pracně nabitým poznáním prostého člověka? Když provedu menší substituční test pro potřeby právě recenzovaného materiálu: proč chodit k JUDICATOR, když můžu jít k BLIND GUARDIAN? Odpověď je celkem nasnadě. Sám velký kovář je už roky jaksi znavený a tahle parta kovaříčků z arizonského Tucsonu ukazuje, že se od něj lecčemus naučila. Na scéně je od roku 2012, velká věc se jim ale podařila o tři roky později. Na albu „At The Expanse of Humanity“ si kvartet vybral na poměry (euro) power metalu hodně obtížné téma – osobní bilancování se smrtí blízké osoby.

Zpěvák John Yelland se na něm vypořádával s posledními hodinami svého bratra, který umíral na rakovinu. Výsledek překvapivě odvážně pracoval s emocemi i formálními postupy, když power metalový tah na branku kloubil s pestrou progresivní kompoziční paletou. Navázat na tak svojské, specifické a emocionálně vyhrocené album je nesmírně těžké a JUDICATOR si to nijak nekomplikují. Novinka „The Last Emperor“ má vybroušené heavy metalové ostří, které se zdvihá do vzduchu na počest prověřených hudebních reků především z evropského kontinentu.  

V čele jejich zástupu stojí pochopitelně zmínění krefeldští bardi, kterým JUDICATOR vděčí jak za zálibu v elfích vybrnkávačkách a fantasy trylcích, tak za sklon budovat ve svých kompozicích velebné bridge a specifické mnohohlasné harmonie. Pokud se ale parta kolem Hansi Kürsche a André Olbricha v posledních letech trochu utápěla v přebujelých aranžích a přestřelené spleti melodických kytar, JUDICATOR vrací hudební recepturu Strážců zpět k pramenům – k vodě a kamenům. Luděk Munzar by nad tímhle zřídlem metalové mytologie asi úplně nezaplesal, ale sniví fanoušci „Tales From the Twilight World“ a „Somewhere Far Beyond“ se napijí s chutí.

JUDICATOR rezignovali na košaté a emočně překvapivé songy a skládají na „The Last Emperor“ radostné, chytlavé a zkušeně zahrané heavy metalové hymny, přičemž sem tam zabrousí do ostrých končin raných RAGE, jindy se zase vypraví do barvitých melodických hvozdů speed metalu. Jedno ale zůstává jasně patrné po celou stopáž: tahle kapela vznikla poté, co se John Yelland a kytarista Tony Cordisco potkali v roce 2012 na koncertě BLIND GUARDIAN. Jejich mise má jednoznačné kontury – rozvíjet a udržovat jejich odkaz. Jak víc to ještě dát najevo než tak, že si na hostovačku přizvete Hansiho Kürsche a ve „Spiritual Treason“ mu dáte dar v podobě tracku, který by se rozhodně na posledních řadovkách jeho domácí bandy neztratil.

Výsledný tvar rozhodně není císařsky bezchybný. Pokud si odmyslíme odvozenost, která patří do DNA alba, pak „The Last Emperor“ trochu trpí určitou dramaturgickou plochostí. Skladby mají více než solidní úroveň, ale splývají, sází jen na osvědčené tropy a nikdy nepřekvapí způsobem, který byl vlastní albu „At The Expanse of Humanity“. V jednom ohledu ale tohle album přeci jen oproti předchůdci vyniká: zvuk, produkce i dynamický rozsah prozrazují, že JUDICATOR udělali v téhle oblasti slyšitelný krok vpřed. Ve všech dalších možná lehce zacouvali, ale pořád to stačí na to, aby se bez problémů udrželi na úrovni mistrů žánru. Těch mistrů, kterým se jinak pokorně klaní.